Jdi na obsah Jdi na menu
 


Dobrý den,
 zasíláme Vám po delší době opět fotečky z pelíšku. Padoušek (flekatý) je pořád
 hodný, oddaný a poslušný kluk :-)
 Šichtová

 

decka-rijen-2010-004.jpg

decka-rijen-2010-007.jpg

 

 

 

 

 

 

 

 

Dostali jsme krásný dopis a spoustu fotek od paní Šichtové, nové paničky Padyho, který patřil do skupiny sourozenců, kteří byli velmi plašší a nedůvěřiví ( čtyři stále ještě zůstávají v útulku ), ale díky velké trpělivosti nových pánečků se má Pady moc krásně a žije šťastný život milovaného pejska.

Dobrý den,
 už brzy tomu bude rok, co jsme si byli s Johnečkem (knírač) u Vás vybrat nového
 kamaráda a tzv. zalepili tím naši velikou bolest po Betynce, která po 17 letech
 odešla do psího nebe. Protože jsme si Betynku, před mnoha lety, dovezli také
 od Vás, doufali jsme, že vše proběhne bez problémů tak, jako s ní, kdy ona
 byla od prvního dne absolutně bezproblémová, poslušná, učenlivá, přizpůsobivá
 a všechny milující.
 Opak byl pravdou!
 Padoušek byl sice po cestě do nového domova (Hodonína) naprosto vzorný, neskákal
 a byť se asi vezl poprvé autem, byl klidný a lepil se na Johnečka. Pravý
 očistec nastal při výstupu z auta! Jak viděl naprosto cizí prostředí a nevěděl
 co má dělat, začal se škubat a coufat a z popruhů se chtěl vyvléct. Jeho
 jediná touha byla utéct. Bylo mi jasné, že pokud teď uteče, nikdo ho už nechytí
 a je s ním ámen. Chytla jsem jej seshora za popruhy, aby se z nich nevyvlekl a v
 tom okamžiku mě pokousal do obou rukou, a to hodně hluboko. Přesto jsem jej
 nepustila a zakousnutého na mé ruce jsem jej donesla za dveře domu a zavřela.
 Byl to pro mě velký šok, myslela jsem si, že to se psy umím a byla jsem
 rozhodnutá jej vrátit, protože jsem nevěděla jak na něj a nechtěla jsem riskovat
 další pokousání.. bolavé a napuchlé ruce ještě stále moc bolely.
 Přesto jsem se rozhodla, že to s ním zkusím a dám mu šanci. Pak následoval
 týden, kdy pořád štěkal, utíkal přede mnou, nelehl si, jen 3 dny seděl a nelehl
 si, měl průjem, při mém sebemenším pohybu utekl na dvůr a štěkal a nechtěl se
 ke mně přiblížit ani na 2 metry. Ven jsem se s ním neodvážila jít vůbec, protože
 se zapříčil a nikam nechtěl jít a když jsem jej potáhla, začal skákat a vyvlékat
 se z obojku. Po týdnu nastal zlom a pomaloučku, velmi pomaloučku se z něj stal
 moc snaživý, vnímavý a učenlivý pejsek. Pěsti nám drželi všichni lidé z rodiny i
 zaměstnání, kdy jsem musela každý den podávat zprávy co Padoušek J. Dnes chodí
 po ulici bez vodítka, poslouchá na slovo, nenapadá lidi ani psy, v lese neuteče
 a jde u nohy, umí dávat pac, sedni, lehni, zůstaň, když mu řeknu kakej, vykaká
 se, s Johnečkem se hrají a jsme moc spokojení a moc jej milujeme a on nás. Co
 nemusí dodnes, jsou chlapi, asi s nimi zažil zlé chvíle. Když ale dostane
 napomenutí, akceptuje to. Známí se mi smějí, že je na mě absolutní závislák J a
 moc nás chválí za to, co jsme dokázali a my jsme na to moc hrdí a šťastní.
 Závěrem bych chtěla říct, že nás to všechny moc obohatilo a nikdy jsme
 nelitovali, že jsme si Padouška vzali. Naopak! Dává nám to 1000x zpět svojí
 oddaností a láskou. Všechno chce jen trpělivost a dobrou vůli. Je třeba se
 zamyslet nad tím, že pejsek byl na něco zvyklý, někde a s někým žil a když mu to
 ze dne na den vezmete, je to pro něj ukrutné trauma a nemá k obraně než to
 vrčení a zuby, které po zjištění, že to s ním myslíte dobře, velmi rád schová.

Obrazek

ObrazekObrazek Obrazek