Jdi na obsah Jdi na menu
 


Dobrý den,
 
 jsou to dva týdny, co jsme si domů dovezli Kotíka. Bydlí teď ve vesničce u Znojma. Kotík se mu říkalo v útulku, tak jsme to tak nechali. A proč jsme si vybrali právě jeho? No protože je 100% šmudla a je moc krásný a přítulný.

Při cestě domů seděl Kotík v autě pěkně hrdě, jakoby chtěl říct: Já jedu a vy nic. :) Byl sice nervózní, co se bude dít, ale když jsme ho pustili na dvůr, začal běhat, skákat, čmuchat, všechno opravdu poctivě označkoval. (mimochodem bobky lepil na kmen stromu, kdeže do trávy, to je nuda) Během hodiny se choval, jakoby u nás bydlel odjakživa, skákal po nás, prosil packou o další mazlení. :) A že si to všechno pořádně užíval a užívá do teď. Překvapilo nás, že se vůbec nebál. Pravdou ale je, že byl asi dřív bit, protože pokud mám v ruce cokoliv, ať je to balonek, klacík nebo i miska (tedy jiná miska, tu svou pozná), tak schová ocas mezi nohy a přikrčí se. Postupně si ale zvyká, že mu neublížíme.

Původně měl Kotík bydlet na dvoře s tím, že při zimě půjde do chodby, kde není takové teplo, jako doma. Tatínek mu hned vyrobil krásnou boudu, ve které umí hrdě sedět i ležet. No ale mazanej Kotík mi jednou proběhl pod nohama do chodby a teď už bydlí i v kuchyni. Když člověk vidí, jak moc chce být s námi, tak ho prostě nemůže nechat samotnýho na dvoře. Dlužno říci, že je úplné zlatíčko. Nic neničí, neškrábe, nekouše ani věci ani nás, při jídle nedělá psí očka. Když se mu řekne, že do obýváku nesmí, poslušně se uvelebí ve dveřích a chrní. Když se chce mazlit, jde k nám, ale ve dveřích do obýváku zůstane stát. Je opravdu moc hodný. A strašně se mu líbi trouba a zrcadlo a odraz v okně a všechno, kde se vidí. U trouby stojí, mává ocáskem jak o život, kouká na sebe a šel by dál, ale ono mu nejde. :) Hravě poskakuje, čučí na troubu, vrčí... No prostě trdlo.
Asi po třech dnech jsme ho pořádně vykoupali a vydrbali a ten šmudla mi potom mokrý usnul na nohách. Nejen, že jsem byla mokrá taky a chlupatá až za ušima, ale taky pěkně chrápal :)

Doma máme malýho králíčka a dvě morčátka. Báli jsme se, aby jim nechtěl ublížit. Ale Kotík přijde ke kleci, začne vrtět ocáskem, cože to tam tak poskakuje a je strašně zvědavý. Ale neublíži.

Kotík má nádherný čumítko, svýma očkama osloví každého. U nás doma je teď krásně živo a hlavně spoustu legrace. Moc rád si s náma hraje, kouše nás do rukou (ne však zle, ale v rámci hry) a honí nás po dvoře. Když se jdedo vesnice na vodítku na čumendu, je ve svým živlu. Těsíme se, až nebude bláto a půjdem na hodně dlouhou procházku.

Teď jsme na návštěvě u maminky v Brně, v bytě. Měla jsem strach, aby nechtěl něco ničit, třebas koberce, přeci jen dvůr je dvůr, ale i tady je moc hodný. Jenom by si to i tady rád označkoval. :)

Jsme moc rádi, že Kotíka máme a doufáme, že je a bude u nás moc a moc šťastný.

Ostatní pejsky zdraví tatínek, Monika, Kotík a celý náš zvěřinec. :)
 
 

Obrazek  Obrazek 

Už i pomáhám :-)

Obrazek

 

23.4.2007

Dobrý den,
znovu se vám hlásíme od Znojma s Kotíkem. Už to budou tři měsíce, co šmudlu máme a dělá nám pořád větší a větší radost.
Je to pěknej cestovatel. Z počátku se tvářil všelijak, když jsme ho brali do auta, asi měl strach, že odvezeme zpátky. Ale dneska, když se jede na výlet, tak je ten rarach v autě dřív než pořádně otevřem dveře! celou cestu kouká z okna a sleduje, jestli jedeme dobře a když se vystoupí o pár kilometrů dál, jeje to čuchání! :) a výdrž má pekelnou, to se dřív unavíme já a táta než Kotík. :) zato ale pak večer padne do pelíšku a není s ním vůbec řeč. A když se mu pak nese maso k večeři, tak se líně zvedne, zamžourá na to, nají se, buch a je tuhej. :) a chrápe! pěkně nahlas.
Tento týden jsme spolu jeli na stříhání. Měl srst moc už dlouhou a hlavně zplstnatělou. Jeli jsme autobusem a měla jsem z toho trochu strach. Ale Kotík byl moc hodný, lehl si na zem a sice bylo na něm vidět, že už bychom mohli zase vystoupit, ale byl moc poslušný. I na stříhání byl moc hodný a je teď z něj úplně jiný Kotík. Předtím to byl takový roztomilý medvídek, jak říká táta, všem se líbil a všude zklízel úspěch. Dokonce se kolikrát lidi po něm otočili nebo řekli nám, jak se hezounkej. :) Teď je sice trošku hubenější, ale fešák je to pořád.
Musím vám taky říct, že si na nás Kotík už úplně zvykl. Dřív, když přišel někdo na návštěvu, tak koukal, jestli ho pustíme dovnitř a když ano, tak šel zase chrnět. Ale dneska rozhoduje Kotík, kdo půjde dál. :) Svůj domov si náležitě brání a stěká jako divej. :) jinak je to úplné zlatíčko. Je strašně hodnej, někdy se s tátem až divíme, jak moc. Musím říct, že kdyby to nebyl můj ocásek, tak o něm ani nevím. :) Je to totiž trdlo, kam se doma hnu já, tam musí i Kotík. :) co na tom, že se hned vrátím zpátky, Kotík musí jít taky :) A co víc, on vůbec ale vůbec nesomruje, když jíme. To už musí mít opravdu velkej hlad, aby si sedl ke stolu a koukal. Vždycky když jíme, tak si Kotík lehne na zem vedle nás a za chvilku už slyšíme chrrrrrrr.... obcas do toho zabruci :) Ještě nikdy jsme neviděli psa, kterej by nekoukal, co odpadne, to je úžasný. :)
A mazel to je čím dál tím větší. Spává se mnou v pokoji a když se ráno začnu hýbat - i když se jenom překulím na druhej bok, tak Kotík přiběhne, vyskočí předníma packama na postel a ten se mazlí panečku. Ten neví, kam by hlavu dal, aby urval co nejvíc. A když vytáhnu zpod peřiny nohu, tak začne lítat, že hurá, panička vstává, jdem se rvát! :) a když ho potom pustím na dvůr, dělá letadlo. Sklopí uši a ocásek a lítá kolečka kolem stromů, kolikrát to málem ani nemůže vybrat v zatáčce. A co teprve když se vrátím po třech dnech ze školy domů, to je potom cvrkot doma. Kotík lítá v chodbě jako šílenej, škáče, lehá si na záda, kouše mě, všechno možný, ten neví, co honem dřív. A letadlo dělá taky a dvakrát takový jak po ránu. :) Takovou obrovskou radost jsem snad ještě u pejska neviděla.

Posílám vám pár fotek, abyste viděli, jak se ten náš šmudla má, jednu z výletu na Křivoklát a jednu, jak Kotík vypadá, když po výletě padne únavou. :)
Do útulku všechny zdraví
Kotík, táta, Monika a všechny naše zvířátka.

Obrazek  Obrazek

Obrazek

Obrazek

Obrazek

17.9.2007

Dobrý den,
zdravíme vás všechny do útulku. Zase po dlouhé době vám píšeme zprávy o
Kotíkovi. Kotík je už podruhé ostříhaný, fešák je čím dál tím větší. Mazlík to
je obrovský, to se musí nechat. Každé ráno chodí k posteli, hlavu strká pod
peřinu, mazlí se klidně sám, hlavou hází ze strany na stranu jenom aby urval co
nejvíc. A když nemusíme do školy ani do práce, no to je teprve mazel. Ten je
vždycky tak rád, že jsme doma.
Je moc hodný, už chodíme dávno i bez vodítka a
stačí říct a Kotík je hned v pozoru jak laťka. Ale lovec to je děsnej, na polích
si vůbec netroufnu ho pustit, pač ten jak slyší zašustění trávy, tak letí a
chytá, co vidí.
Však nám doma na dvoře už donesl dvě myši, co chytil.
Chtěli jsme se zeptat na černého pejska, co měl jen jedno očičko. Původně jsme
si chtěli vzít toho, ale Kotík si nás získal svýma kukadlama. Neviděla jsem ho
na vašich internetových stránkách. Tak jestli si ho někdo vzal nebo kam se
poděl, možná jsem se špatně dívala.
 
Zdraví vás Monika, tatínek, Kotík a dobytek.